Life is not perfect.

27. ledna 2011 v 18:43 |  Nia Challs

Úprimne, neviem čo presne sem mám napísať. Všímam si toľko vecí, čo sa dejú okolo mňa, niektoré sú pozitívne, iné negatívne a ja neviem od ktorých mám čo čakať. Na jednej strane ma strašne štve spôsob môjho života. Už som to sem asi písala, ale napíšem to ešte raz, pretože stále to cítim rovnako. Je to nuda. Nezáživné robenie stále toho istého, furt a furt dookola. Nečakám na nič iné len na zmenu, ale tá stále neprichádza. Potrebujem ju. Akúkoľvek, ktorá docieli to, že sa budem cítiť konečne šťastná. Pretože moje šťastie je len akutálne. Teda, cítim sa dobre v nejakej danej chvíli, ale o niečo neskôr je to také ako predtým. Nič totiž nie je trvalé, užívam si každú chvíľu, ktorá sa mi naskytne, ale keď tá chvíľa skončí, opäť rozmýšľam nad tým, prečo nemôže byť môj život aspoň trochu podľa mojich predstáv. Mám toľko nesplnených želaní, a viem, že sa ani nikdy nesplnia, pretože to čo si želám sa nikdy nestane. Každý by asi na toto zareagoval spôsobom, že ak niekto chce niečo dosiahnuť, tak vždy môže, ale toto jednoducho nezávisí len odo mňa. Ale s tým, že sa mi nesplnia moje nereálne želania som sa už zmierila. Aspoň v takých chvíľach, keď si užívam a nemyslím na veci "keby sa to stalo, tak teraz je to úplne inak". Lenže, keď večer ležím v posteli a premýšľam nad kopou vecí, je mi ľúto, že veci nie sú také ako by som si priala. Aspoň sčasti.
Chýba mi veľa, pre niekoho sú to nepodstatné veci, pre mňa však veľmi dôležité. Možno som sebecká a egoistická, keď v tomto myslím len na seba, ale je mi to jedno. Svoje city nijako neovyplyvním, tak načo klamať samu seba? Nechcem tu písať svoje želania, pretože je to príliš osobné a z určitého hľadiska asi aj trochu hnusné, pretože milióny ľudí nemajú nič z toho, čo mám ja a ja som tá, ktorej niečo chýba.

V poslednom čase rozmýšľam nad minulosťou. Ľudia, na ktorých som už ani nemyslela sa mi opäť vracajú do spomienok a mne je ľúto, že už nič nie je ako predtým.Urobila som chyby a teraz za to trpím. Škoda, že som si to neuvedomila včas. Ale čo už stým, nič už neovplyvním, možno raz sa aspoň v niečom priblžim k tomu, čo som mala tak dávno, ale to je vec budúcnosti a nechcem sa s tým zaoberať.
Všertko je zložité a život nie je dokonalý. A asi je len na mne aby som sa k svojej vysnívanej dokonalosti aspoň priblížila.





Chcela by som toho napísať ešte omnoho viac, ale nemôžem. Neviem ako presne mám slovami vyjadriť to, čo by som chcela. Možno to niekto pochopí aj bez slov, čo všetko mám na srdci. A keď nie, aspoň si nikto neuvedomí, ako ťažko môže byť človeku, aj keď ho trápia navonok veci, ktoré nie sú hodné toho aby sa niekto nimi zaoberal. Bohužiaľ, ja ich cítim asi inak ako ľudia, ktorých postretlo to šťastie, že majú všetko čo si želajú (teda nie všetko, iba takmer všetko, lebo nikto nikdy nebude dokonale štastný, aj keď sa tak možno bude niekedy cítiť. dokonalosť je totiž niečo, čo sa v živote nikdy nevyskytne.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANETNELLY ANETNELLY | Web | 27. ledna 2011 v 21:34 | Reagovat

Já přesně vím o čem píšeš..a zároveň ti ten článek musím pochválit, protože je úplně vidět, že jde z tvé hlavy a hlavně od srdce :) Já sama třeba bych chtěla změnit svoji minulost, protože jsem hodně věcí udělala špatně, zejména co se vztahů týče - nechala jsem se sebou zametat a skončilo to tak, že každý můj vztah s klukem, který pro mě tolik znamenal jednoduše zaznamenal "The End" už nikdy bych se klukovi nedalatak zadarmo...Každopádně je mnohem více věcí, které bych ráda změnila, ale jak se říká, člověk by měl žít přítomností a nikoliv minulostí..:) Jinak se omlouvám,že jsem zde dlouho nebyla, ale nějak nebyl čas..:)

2 megiiiii megiiiii | Web | 29. ledna 2011 v 12:17 | Reagovat

Já vím úplně přesně jak se cítíš. Mám to totiž úplně stejně. Taky mám spoustu nesplněných přání a že jsou to pěkně sobecká přání ale vím, že bych pak byla štastná. Že by mi mě to něakým způsobem naplńovalo. Utěšovat se tím, že jinde lidi nemají ani z poloviny to co máme my nejde. Žijeme teď a tady a to že nejsme zrovna někde kde se válčí, neznamená že nemůžeme i my strádat.
Štastná jsem taky jen v určitý moment, ale potom si zase vzpomenu že mi něco chybí, něšco postrádám a vím že ostatní svůj život žijí na plno, ale já ne. S těma lidma jusem na tom taky úplně stejně.
Prostě tenhle článek naprosto přesně vystihje to jak se já teď cítím... Nevím ani jak bych ti teda poradila, protože sama si nevím rady :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama